Letos jsme se s ministranty nevydali jen na obyčejný tábor. Stali jsme se karavanou putující krajinou POPOUPO. Čekala nás cesta plná překážek a rozhodnutí, při kterých často nebylo předem jasné, co je správně.
Jedním z hlavních motivů celého týdne byla samostatnost a odpovědnost. Kluci se dostávali do situací, které museli sami vyřešit a nést důsledky svých rozhodnutí. Někdy zvolili správnou cestu, jindy zjistili, že nikam nevede a musí se vrátit.
Jednoho dne nám zmizel kuchař Vašek. Poté, co ho kluci našli zraněného, museli ho bezpečně dostat zpět. Přišla na řadu zdravověda, výroba nosítek, rozdělávání ohně i stavba přístřešků. Jindy sháněli suroviny na jídlo, stříleli na divokou zvěř a učili se dalším dovednostem potřebným k přežití.
Společně jsme překonávali kritické pásmo, učili se přežít v divočině a nakonec zdolali pustou pláň. Ne všechny překážky ale šlo překonat silou nebo rychlostí, a proto jsme si na pomoc přizvali starší ministranty. Ti nám pomocí lanovky pomohli překonat propast zvanou Velká prázdnota, abychom se mohli setkat s pastýřem u jeho pramene.
Na konci týdne tak do cíle došli i kluci, kteří za sebou měli společné dobrodružství, spoustu legrace a pořádnou dávku výzev. Protože na dobré cestě není nejdůležitější nikdy se neztratit, ale naučit se, jak jít dál – a že na to nemusíme být sami.
