Putovat můžete ve skupině i samostatně. My jsme si na naší letošní cestě vyzkoušeli jít každý sám. Čekala na nás krásná cesta beskydskou krajinou, kde mohl každý z nás v klidu přemýšlet nad tím, co se mu právě honilo hlavou. V půlce cesty společné setkání u dřevěné kaple Panny Marie na Gruni, drobné občerstvení pro tělo i duši a pak už zase každý sám se sebou a se svými myšlenkami. Nahoru a dolů, údolím, po hřebeni i do kopců. Ti, co v cíli neměli dost, si ještě vyběhli na kopec pozorovat zatmění slunce. Večer společné jídlo, modlitba, kytara a ráno budíček před čtvrtou hodinou a pokračujeme… proč? No přece, abychom mohli společně zažít východ slunce na Lysé hoře. A odměnou nám nebyla jen překrásná podívaná na barevnou oblohu, ale také výborná míchaná vajíčka na snídani. Cesta zpátky už byla cesta společná, plná smíchu a sdílení. Krátká zastávka na Ivančeně, společné prožití mše svaté a už jsme byli zase zpátky doma.
To je jen jeden z mnoha zážitků, které jsme mohli na biřmo táboře prožít. Společně jsme pracovali, modlili se, zpívali, běhali, soutěžili, tančili a mnoho dalšího. Chvíli každý sám, chvíli ve skupinách, jindy zase s tisíci mladými na Celostátním setkání mládeže. Ale všechno mělo něco do sebe. Každý z nás přijížděl sám za sebe, ale odjížděl jako součást jedné skvělé skupiny, kterou toho příští rok v rámci přípravy na biřmování ještě mnoho čeká a která se na táboře naučila, že občas je jen důležité se zastavit, nadechnout se a letět…
Za tým táborových vedoucích
Ondřej Liška
