Zima poodstoupila, vylezly první kytičky, slunce nás trochu zahřálo a my se připravili na volání jara v plné parádě.
Naše společná výprava začala u pavilonu Anthropos. Sluníčko se na nás smálo, a i když jsme na začátku našli v trávě jen pár sedmikrásek, bylo jasné, že jaro už se pomalu hlásí o slovo.
Cestou jsme se zastavili u altánu, kde jsme spolu se strakapoudem pozorovali stromy – dotýkali jsme se jejich kůry, naslouchali přírodě a hledali drobné obyvatele, jako třeba ploštice. U rozcestí děti statečně přelezly kládu a pokračovali jsme dál k řece, kde jsme sledovali proud vody. Pod silničním mostem byl úplně jiný hukot. Dlouho jsme se tam raději nezdrželi – střepy z rozbité láhve nám připomněly, že ne všechna místa jsou pro hraní bezpečná.
Brzy jsme potkali veverku Čiperku, které jsme pomohli nasbírat šišky na její hostinu. Na louce nás přivítal zajíček Ušáček a společně jsme si s ním zatancovali. Pokusili jsme se také zahnat zimu zaříkávadlem „Zimo, zimo, táhni pryč!“, ale zima se jen tak vzdát nechtěla.
Naštěstí má ráda hry – a tak jsme ji nalákali na medvědí proutky. Morena skončila v řece a proud vody ji odnesl kdoví kam. A pak přišel ten pravý okamžik – hlasitě jsme zavolali „JARO!“ a ono opravdu přišlo. Svěží, zelené a plné květů.
S jarem jsme si zatancovali, pořídili společnou fotografii a na památku dostaly děti větvičky zlatého deště. Kdo si ji doma vloží do vázy, může si ještě pár dní připomínat naši společnou procházku a krásné chvíle strávené venku.
Děkujeme všem za milou účast a těšíme se na další společná setkání! 🌼
Za kroužky pro nejmenší
Naďa Fousková
