Naše středisko se snaží být místem, kde se děti i jejich rodiny mohou na chvíli nadechnout – oázou klidu, přijetí a porozumění. Obzvlášť blízko máme k pěstounským rodinám, které na své cestě nesou mnoho radosti, ale i výzev. Chceme, aby se u nás cítily vítané a v bezpečí, aby věděly, že sem patří. I proto se snažíme jim jejich cestu alespoň trochu ulehčit – například zvýhodněnými cenami kroužků pro děti. Nehoníme se za výkony ani dokonalostí. Důležitá je pro nás radost z činnosti, sdílené chvíle a pocit, že každý je přijímaný takový, jaký je. Věříme také, že právě příběhy pěstounských rodin mají sílu inspirovat další rodiče k otevření srdce i domova.
V pátek 10. dubna se v Dopoledním Klubíku uskutečnila beseda věnovaná tématu pěstounské péče. Pozvání přijala paní Michala Vavříková, která má v této oblasti dlouholeté profesní i osobní zkušenosti.
Na úvod představila jednotlivé formy náhradní rodinné péče – adopci, dlouhodobou pěstounskou péči a přechodnou pěstounskou péči. Vysvětlila jejich specifika i to, v jakých situacích se uplatňují. Zmínila také, že v praxi bývají často upřednostňována práva biologických rodičů nad právy dětí, což může celý proces hledání bezpečného a stabilního prostředí pro dítě komplikovat.
Míša působila řadu let jako sociální pracovnice a klíčová pracovnice pro pěstounské rodiny. Dnes však čerpá zkušenosti i z osobního života – společně se svým manželem se rozhodli stát přechodnými pěstouny. Oni i jejich dvě děti v současné době očekávají, že každým dnem dostanou zprávu ze Slovenska, že si mohou přijet pro chlapečka, kterému nabídnou to nejdůležitější – bezpečí, lásku a náruč, která ho přijme.
„Velmi silným momentem besedy byla pro mě také účast stálé pěstounky, která otevřeně sdílela svůj každodenní život. Díky jejím slovům jsme nahlédly nejen na praktickou stránku pěstounství, ale i na jeho hluboký lidský rozměr – plný vztahů, trpělivosti i malých velkých okamžiků“, říká Zuzana Malíková, vedoucí sekce Kroužky pro nejmenší.
Zaznělo i to, jak nenahraditelnou roli hrají přechodní pěstouni zejména u těch nejmenších. Díky nim mohou i novorozená miminka, která nemají u sebe své rodiče, zažít dotek, blízkost a něhu, místo aby vyrůstala bez osobního kontaktu. Do budoucna se navíc uvažuje o zrušení dětských domovů pro děti do sedmi let, což ještě více ukazuje, jak moc jsou pěstouni pro společnost důležití.
„Obdobné besedy, povídání v rámci náboru za mě mají rozhodně význam – je k nezaplacení, když se lidé mohou ptát, získávají informace a zkušenosti z praxe, mají tak možnost udělat si reálnou představu“, doplňuje Míša Vavříková.
Beseda probíhala v přátelské, otevřené a velmi lidské atmosféře. Děti si po celou dobu hrály, smály se a přirozeně doplňovaly celý prostor o život a lehkost. Bylo cítit, že nejde jen o předávání informací, ale o sdílení, porozumění a vzájemnou blízkost. Nechyběl prostor pro otázky ani osobní příběhy, které v mnohých zanechaly hluboký dojem.
„Maminky – účastnice byly hodně mladé, samy řeší své biologické děti a rodiny. Měla jsem z nich ale pocit, že téma pro ně bylo velmi zajímavé už proto, že se jedná o děti a rodinu, z jejich dotazů a reakcí bylo tedy zřejmé, že jsou bojovnice, taková témata jim nejsou lhostejná“, dodává Míša.
Odcházeli jsme s pocitem, že i malé kroky mohou znamenat velké změny. Chceme, aby naše středisko zůstávalo místem, kde se pěstounské děti i jejich rodiny cítí skutečně přijímané – bez tlaku na výkon, ale s důrazem na radost, vztahy a bezpečí. A zároveň věříme, že právě sdílené příběhy mohou v dalších rodičích probudit odvahu vydat se na cestu pěstounství a nabídnout dětem to, co nejvíc potřebují – domov, lásku a blízkost.
Zuzana Malíková a Tereza Doležalová
