V polovině měsíce března se konal první ročník Postní duchovní obnovy pro muže.
Na dvacet chlapů se setkalo v pátek večer na faře v Čučicích, někteří plni očekávání, jiní možná trošku s obavou, co se bude dít a co se bude od nich čekat. Celý víkend organizovala a vedla komunita salesiánů.
Jak prožili společný víkend nám prozradil jeden z účastníků.
Faru v Čučicích znám velmi dobře. Často sem vyrážím za údržbou nebo opravami s kolegou Georgem. Když jsem se dozvěděl o postní duchovní obnově pro muže, problesklo mi hlavou, jestli i můj duchovní život nepotřebuje údržbu nebo nějakou zásadní opravu. A věřte mi, že potřeboval. Začnu ale popořádku.
V páteční podvečer se většina chlapů sešla v Žabinách u salesiánů, odkud společně vyrazili do Čučic. Pár jedinců přijelo po vlastní ose. Před farou následovalo milé přivítání a krátké info k programu. Zanedlouho nás čekala společná večeře a vzápětí putovní růženec ke kříži za vesnicí. Bylo to asi poprvé, kdy jsem se modlil růženec pouze ve společnosti mužů. Poslední desátek dozněl v blízkosti kříže pod širým nebem, posetým snad miliony hvězd. Mlčky jsme zírali na hvězdami prozářenou oblohu a v tichu jsme také odcházeli zpět na faru.
Sobotní den jsme zahájili mší svatou. Po ní následovala společná snídaně a duchovní slůvko od Zdeňka Jančaříka. Když Zdeněk mluvil o prožitcích, citech a emocích, ještě jsem netušil, jak silně to později pocítím na vlastní kůži. Na jednu stranu je mi líto, že neumím slovy popsat, co vše se v mém nitru odehrávalo, ale možná právě díky tomu zůstává otevřený prostor pro každého z vás, aby něco podobného, krásného mohl v budoucnu sám prožít.
A co že jsme společně prožívali? Třeba křížovou cestu, společný oběd, slavení mše svaté, možnost vzájemných rozhovorů, svátost smíření nebo čas na práci a odpočinek. Dokážete si představit, že se u jedné jabloně potkají tři odborníci na jarní řez? Tak i toho jsme v Čučicích byli svědky. A bylo to opravdu milé pozorovat, jak každý vnímal řez jabloně jinak. Tady jsem si uvědomil, jak jsme každý jedinečný v tom, jak dané věci vnímáme a prožíváme. A věřím, že i tuto duchovní obnovu si každý chlap prožil po svém, jedinečně, ale přesto společně.
S pocitem úspěšného duchovního restartu a s velkou vděčností děkuji za krásné společenství i osobní svědectví víry každého z vás.
Byla to fakt jízda!
Vašek Vlach
