Jsi výzkumník a plahočíš se na cizí planetu. Když jdeš celý den po svých s batohem na zádech, je to samo o sobě ten nejlepší program. Bolavé nohy, bolavá ramena, cesta, kterou nejde zkrátit ani obejít. Situace, ve kterých je třeba přijmout změnu, improvizovat, přizpůsobit se. Skály vyžadující soustředění na každém kroku. A když konečně dorazíš na místo indiánského palouku, které bylo zvoleno k přečkání noci, je ti oznámeno – není jídlo, musíme pro něj dojít. Únava je znát, ale pár kroků navíc ještě dáš a navíc chceš působit jako silný a ochotný jedinec… tak se přihlásíš a vydáš se s několika dalšími hrdiny pro večeři. Pár kroků to však jaksi nebylo. Spíš pár kilometrů. A víc než pár brodů, přesněji šest! Po třetím z nich si už ani neobouváš boty a prodíráš se bosý odevzdaně nižším či vyšším porostem i občasnými kopřivami. Za šera se vracíš zničený, však vítězně se špekáčky. Běda, jak to někomu nebude chutnat!
Oheň po celodenním pochodu je odměnou. A krása noční oblohy, když se po náročném dni snažíš v hamace ve stínu indiánského totemu usnout a dokážeš díky únavě ignorovat i znepokojivé zvuky lesa. Pokud jsi bez hamaky, ráno se probudíš několik metrů pod svou karimatkou, ale co. Nerozhází tě ani pár mravenců, co s tebou spalo ve spacáku. Snídaně kaše, batoh na záda a jdeme dál, kámo. To je síla putování našeho tábora Kame Eywa.
Na základně planety Pandora se tě střídavě snaží ovlivnit domorodci Eywani a tvé oživlé Stinné stránky Netrpělivost, Konflikt a Strach. Sympatie se ti přelévají z jedné skupiny na druhou. Která strana je ta zlá? Možná žádná? Tak to radši necháš plynout a vložíš energii do důležitějších věcí jako jsou Výbušná koťátka. Stíny ale nikdy nespí a snaží všemožně získat víc prostoru v srdci celé skupiny. Snaží se provokovat, přinášet konflikty a strach. Útočí na slabé místa jako je např. hlad. ,,Uděláte co chceme a možná dostanete najíst, jinak ne,” říkají. Stíny tě štvou, ale taky tě tak nějak přitahují. Domorodci Eywani jsou nudní a ještě k tomu pořád v depce, že jim umírá Eywa. Jakože strom. Prý kvůli nám. Že jsme s ní spoutali Stíny nebo co. Jako je to pravda, ale nemuseli by to tak přehánět.
Postupně zjišťuješ, že Stíny jsou tak trochu tvoje. Že často cítíš netrpělivost, dostaneš se do hádky nebo se něčeho bojíš. Zajímavé. No tak je zkrotíme. Vezmeme jim území a polejeme je modrou vodou. To si hodně užíváš. A ještě něco tě hodně dostane. Táborovou scénu navštíví vrahové slunce a ty jsi navždy lapen do pasti tohoto velmi intenzivního, drsného i krásného zážitku. Nacházíš v sobě zvířecí sílu, odhodlání a odolnost. Je to opojné. Z arény slunovrahů vycházíš s několika modřinami a velkou spokojeností. Henou slavnostně zaznamenáš abstraktně či konkrétně všechno důležité na kůži svou i všech okolo a takto počmáraný jsi na vrcholu blaha…
Pozn. autorky: Jsem si vědoma, že článek je genderově nekorektní. Je používán mužský rod, ten však je samozřejmě zástupce za obě pohlaví. Nechť se tedy ženy a dívky nezlobí a utěší je snad situaci vyvažující vědomí, že pro tvorbu textu byla použita mysl ženská i její ruka na klávesnici.
Tábor Kame Eywa nás neustále propojoval. Intenzitou putování, poznáváním (našich) Stínů, společným vařením, časem mimo organizovaný program…Děcka vytvořily skvělou partu, se kterou byla radost být. Díky, že jsme mohli.
Úryvek z hymny Kame Eywa – Píseň odvahy
Co pod maskou je skryto v zrcadle neuvidíš
dva vlci čekají, kterého z nich nakrmíš
ze strachu nikdy naděje se nenarodí
v sobě odvahu hledej a nakonec
Pravda vše osvobodí.
Dál, za pravdou dál
nebát se bojovat, srdce spojovat
hrdě pokračovat
dál, za láskou dál
tím tajemstvím, jak duši
zřím (******)
Poslední léto Transitu před důchodem
Tento více než věrný společník nás nejednou zachránil před uhynutím hladem i před upadnutím našich nožiček. Byl majákem naší záludné cesty pro jídlo, byl múzou pro naše umělecké vyjádření. V táborových denících je ztvárněn hned 17 umělci. Naše múza však ztrácí lesk, světlo majáku skomírá… Pomozte nám zajistit dětem do příštích let novou inspiraci, nový silný maják, který bude zářit nadějí šťastného konce i přes lány kopřiv a nespočet brodů.
Veronika Bečicová
