Haltův hraničářský sbor se rozrostl o 17 nováčků, kteří po krátkém tréninku dostali možnost prokázat, co v nich dřímá. Nezalekli se Genovesanů, neztratili hlavu, ani když byl Halt postřelen, ale s pomocí Willa, Haltova dřívějšího učedníka, a Horáce, statečného rytíře, uzdravili Halta a zachránili celou zemi od nebezpečné sekty, sužující místní obyvatelstvo. Plným právem si zaslouží nosit na krku přívěšek s dubovým listem – znak hraničářů. Mimoto se proslýchá, že Halt utrousil k Willovi na jejich adresu: “Ti nám ještě ukážou, myslím, že je v nich mnohem víc, než zatím předvedli. “
Přestože okolí Valašské Polanky vypadá jako nejklidnější místo na Zemi, letos v červnu zažilo naprosto nečekané dobrodružství – řádila tam sekta podvodníka Tennysona, který se dovolával jakéhosi smyšleného boha Alseiase. Velmi nelítostnými a podlými praktikami připravoval Tennyson místní obyvatele o zlato a postupně i o zdravý rozum, takže se přidávali k jeho sektě a naprosto nekriticky mu věřili. Hraničářský sbor měl plné ruce práce. Naštěstí Will přivedl 17 učňů, o jejich schopnostech se měli všichni brzy přesvědčit – nejenže vyhráli boj proti Genovesanům, a to boj podlý a nerovný, ale ještě díky své duchapřítomnosti a nově získaným hraničářským schopnostem vystopovali Tennysona a jeho sektu, odhalili ho a naprosto znemožnili. Tady je potřeba poznamenat, že velký dík za zdařilou akci patří vedoucímu hraničáři Haltovi, stejně tak jeho bývalému učni Willovi a rytíři Horácovi a proslýchá se také, že nemalou roli v tomto vítězství měli i hraničářští kuchaři, kteří zabezpečovali, aby hraničáři měli pořád přísun zdravého a výživného jídla a tím pádem i dost sil. Parta hraničářů se nyní sice rozjela každý ke svému přidělenému území, ale ještě na cestě se domluvili, že si vymění adresy a díky poštolčí poště spolu budou v neustálém kontaktu a příští rok se zase na sněmu potkají.
Za tým táborových vedoucích
Klára Báčová
