Ano! Rádi bychom Vám představili naši novou fundraiserku Zuzanu Šimečkovou, která od tohoto školního roku velmi intenzivně pracuje na tom, abychom v rámci střediska, komunity a farnosti měli za co opravovat, vylepšovat, budovat a tvořit.
Zuza nám v rozhovoru, který vznikl před pár týdny, o sobě něco prozradí, vysvětlí nám, co to vlastně ten fundraising je a jak se to dělá.
Kdybys měla sama sebe představit jednou větou, jak by zněla?
Jsem člověk, který miluje věci, na které shání peníze.
Co tě přivedlo právě k práci v neziskovce?
Hledala jsem práci, která mi bude dávat smysl. Potřebovala jsem zaměstnání, které mě každý den něčím potěší a mám velkou radost, že se mi to povedlo…
Jak ses dostala k našemu salesiánskému středisku?
Úplně neoriginálně přes inzerát. Na druhou stranu jsem si z nabídek opravdu pečlivě vybírala a tady jsem cítila, že by to mohlo fungovat.
Co sis o nás myslela před nástupem — a co tě po září překvapilo?
Čím jsem starší, tím víc se snažím moc si o věcech nemyslet dopředu. Tady jsem už před nástupem byla na schůzce k benefičnímu koncertu a tušila jsem, že se nudit nebudu a to se mi potvrdilo. Jen pořád čekám, kdy budou ty hluché měsíce – zatím se pořád něco děje.
Jak bys vysvětlila svoji práci někomu, kdo nikdy neslyšel slovo „fundraiser“?
Fundraiser je někdo, kdo má za úkol pochopit, v čem je jeho organizace výjimečná, nadchnout se pro to, a pak tuhle jedinečnost podat ostatním tak, aby ji pochopili, zamilovali se do ní, chtěli se s organizací propojit a investovat do ní své peníze.
Co tě během běžného pracovního dne nejvíc nabíjí?
Nejvíc mě nabíjí, když dostanu dar! Nemyslím pro sebe, ale pro Středisko, Komunitu nebo Farnost. A pak kafe, čokoládové croissanty, když mě někdo pochválí a když někdo pochopí, co potřebuji.
Jsi spíš člověk tabulek, telefonátů, nebo osobních setkání?
Jsem člověk komunikace – potřebuji se s lidmi setkávat, volat jim a nadchnout je pro svou věc a k tomu někdy potřebuji i čísla a tabulky (ale ty fakt nemiluji).
Máš nějaký pracovní rituál bez kterého den nezačne?
Vstát… Já mám každý den dost jiný, takže základem je vstát a pak už se to nějak vyvíjí.
Co by o tobě kolegové nejspíš prozradili?
To je zajímavá otázka, protože “prozradili” vyvolává dojem, že je něco tajného, ale na to já jsem moc otevřená, takže asi nic. Ale jak mě kolegové vnímají – tak to bude asi jako se vším – každý nějak jinak. Mám spousty takových kouzelných vlastností, které některé lidi fascinují a jiné dost rozčilují. Asi jsem dost hlučná a taky dost pracuji a zadávám práci ostatním – to někomu vyhovuje a někomu opravdu ne. Taky se málokdy zlobím, ale když se naštvu, tak jsem dost emotivní – tak to asi vidí taky někdo jako výhodu a někdo méně. Takže to asi není otázka na mě…
A co bys na sebe naopak práskla sama?
Pro lidi co mě neznají a diví se, proč tak divně mluvím, možná bude zajímavé, že jsem Slovenka. Je ale taky pravda, že mám odvždy zvláštní přízvuk i ve slovenštině a ve všech jazycích, které znám, takže možná jen obecně podivně mluvím.
Jaký moment tady ve středisku tě zatím nejvíc zahřál u srdce?
Tady se děje spousta věcí, které jsou fakt příjemné – je to moje Šmoulí vesnice. To co mě těší nejvíce jsou ty malé věci – že tady každý za všechno poděkuje, že ocení, když se nám společně něco povede – to je nejvíc…
Co tě na práci s mladými nebo kolem mladých baví nejvíc?
Na práci s mladými mě baví, že má smysl. Jen málo organizací se věnuje starším dětem a mladým, a je to potřeba. Právě u nás jsou děti často od mimin až do dospělosti, takže je to za a) důkaz, že to potřebují a za b) že to funguje.
Je něco, co tě na salesiánském prostředí mile překvapilo?
Celé to prostředí je milé a tak mě mile překvapuje každý den. Pro mě je moc důležité, aby se s dětmi zacházelo s respektem a proto se mi tady moc líbí. Salesiánská pedagogika je natolik empatická, že tady najdou svůj vysněný kroužek taky děti, kterým se v jiných volnočasových centrech nedařilo zapadnout.
Kdybys měla naše středisko popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Šmoulové, empatie, láska
Když řekneš lidem, že děláš fundraising — jaké bývají nejčastější reakce?
Nejčastěji nevědí, co to slovo znamená a ti, co vědí, tvrdí, že je to moc těžká práce. S tím nesouhlasím, když začnete pracovat pro instituci, se kterou souzníte, je to snadné.
Co je na fundraisingu úplně jiné, než si lidé představují?
Není to žebrání. Fundraiser musí umět lidem i firmám vysvětlit, proč je super společně se podílet na skvělých věcech.
Jak poznáš, že tvoje práce dává smysl?
Rozhlédnu se kolem. Smysl je všude…
Co bys chtěla, aby lidé o podpoře neziskovek věděli?
Chtěla bych, aby věděli, že je úplně úžasný pocit podílet se na něčem, co má smysl a taky vědět, že to vzniklo a funguje díky nim. My hledáme partnery a dárce, pro které je důležité, aby děti dělaly skvělé věci v offline světě, které je budou bavit. Jsme skvělí parťáci pro ty, kteří chtějí aby mladí vždycky našli někoho, kdo se jim bude plně věnovat. S námi by se měl spojit hlavně ten, pro koho je důležitá rodina jako celek, protože my pečujeme taky o dospěláky našich dětí a akce děláme pro celou komunitu.
Jaká písnička by mohla hrát jako soundtrack tvého pracovního dne?
Teď mě napadly opravdu šílené věci, takže spiš řeknu, co si doopravdy pouštím, abych se trochu zklidnila (což je nejspíš úplný opak toho soundtracku). Hodně u práce poslouchám Simu Magušinovou, ta trochu zmírňuje moje tempo.
Kdybys mohla na den vyměnit práci s někým z našeho střediska, kdo by to byl?
Naše kuchařka Iva – ale to bych vám neudělala…
Nejlepší způsob, jak si po práci vyčistit hlavu?
Dělat jinou práci nebo si hrát s dcerou na obchod (rozhodně nedělat s dětmi úkoly).
Co bys chtěla vzkázat lidem z farnosti, kteří tě ještě neznají?
Moc doufám, že mě brzy poznají.
Díky Zuzi za rozhovor a těším se na pokračování naší spolupráce 🙂
Za PR tým
Tereza Doležalová
