Letošní 21. ročník Vendryně s tématem Toto je mé tělo (Lk 22,19) byl plný práce, pomoci, přátelství, radosti, Pána Boha a mladých lidí na duchu i těle.
Ve čtvrtek 21. srpna to vypuklo. Ubytovali jsme se na faře ve Vendryni a tábor začali mší svatou, kterou celebroval Zdeněk Jančařík. Po mši a večeři následovalo seznamování pod hvězdami. Dostali jsme za úkol seřadit se na laně prvně podle jména a později podle délky vlasů, což už byl trochu oříšek. Večerní modlitbu jsme prožili v kostele svaté Kateřiny, který leží hned naproti faře. Zpívali jsme, modlili se a byli blízko Pánu Bohu.
Páteční ráno nás přivítalo budíčkem a rozcvičkou. Ranní modlitba v altánku se stala naší každodenní realitou, kdy jsme se na chvíli zastavili a přemýšleli nad tématem akce z různých stran. Téma na pátek byla Eucharistie – Nech se opečovat Bohem. Dopoledne jsme se vypravili pomáhat paní Myslivcové na zahradu. Káceli jsme stromy, loupali brambory a nosili dřevo. Všechno se nám povedlo odvést, a tak jsme po sobě nezanechali větší paseku, než bylo požadováno. Věřím, že kromě 40 zdatných pomocníků, jsme do domu přinesli i potřebnou naději. Po téměř každém obědě bylo setkání klanů, tedy skupin, ve kterých nás čekala každodenní témátka. Stihli jsme si zahrát pár her, přijela za námi Ráchel, kterou jsme přivítali zpěvem a dali si další kolo seznamování.
Sobotním tématem byla Církev – Jděte tedy, získejte za učedníky. Po dopolední práci na různých potřebných místech, jsme se potkali u workshopů. Výběr byl opravdu veliký. A kdo za námi přijel? V první řadě je důležité zmínit Ráchel Skleničkovou, která je nevidomou klavíristkou. Ráchel s námi strávila pár dní. Pracovala, hrála, zpívala a stala se opravdovým účastníkem Vendryně. Program si pro nás připravila i Anežka Jakubcová, která je pedagožkou a žurnalistkou. Zdeněk Jančařík mluvil o církvi bez bariér. Marie Plešková s námi diskutovala o vztazích a rodině. S Georgem byl prostor povídat o smrti a kdo se potřeboval odreagovat, utíkal na kreativní blok za Majkou, kde se malovali svíčky a učilo se plést i háčkovat. Večerní nebo spíše noční mši pro nás měl nachystanou už 2. kněz, který za námi přijel, a to Vojtěch Eliáš. Podařilo se nám ji vnímat celým tělem, byli jsme všichni v presbytáři součástí něčeho velkého. V přítmí kostela jsme cítili vůni kadidla, pozvedali ruce a modlili se.
Neděle byla zaměřená na dopoledne s farností. Po ranní mši svaté následovala společná snídaně s farností. Pro děti byly nachystané stanoviště. Malovalo se na svíčky, tvořilo z barevných písků, hrál volejbal, chodilo se na chůdách a malovalo na obličej. Každý měl na starosti něco. Po areálu ovšem běhalo nejvíc spidermanů. Pro dospělé byl připravený například koncert Ráchel, která uchvátila celé publikum svým talentem. Vendryní se celé dopoledne nesl smích a dobrá nálada. S farníky a místními jsme poobědvali, vypili kávu a nabídli si úžasné buchty, kterými jsme celý týden byli zásobováni. Po obědě jsme uklidili, načerpali energii a večer nás čekal program u ohně. Během odpoledne za námi přijel už 3. kněz, a to Vašek Čunek.
Pondělním tématem byla Farnost – společně prožitá bohoslužba. Někteří malovali, další sbírali brambory, jiní vyráběli mýdlo, pomáhali v kuchyni nebo hlídali děti. Každá práce během dopoledne byla důležitá. Odpoledne jsme se po tanečním workshopu hodili do gala a po mši nás čekala akademie. Nechyběli společenské tance, večeře, hry v týmech a ani belgičák. Nikdo neseděl v koutě a všichni si večer plný hudby a tance užili.
Úterý patřilo tématu Jsme Boží – jsme rozdílní, abychom se doplňovali a podpírali. Ráno jsme při modlitbě dostali za úkol napsat lidem po naší levici a pravici na ruku to, jak na nás působí. Někdo tam měl, že je odvážný, další spolehlivý, jiný krásně tančil nebo se hezky smál. Večer po práci, mši a večeři následovalo Mega super riskuj gelato, kde si pro nás Verča připravila vyšetřovací hru. Cílem bylo vyslechnout všechny podezřelé a přijít na to, kdo je vrah.
Středa začala úplně jinak než předešlé dny. V šest ráno nás vzbudila siréna, že se naše loď potápí a máme se rychle obléct a vyběhnout před faru. Rozdělili nás do několika týmů a my se vydali na cestu. Každý tým procházel něčím jiným, až jsme se společně potkali zpátky na faře. Tím to ale zdaleka nekončilo. Po krátkém vydechnutí přišel další úkol – postavit loď, abychom se z pustého ostrova dostali zpátky na pevninu. Na stanovištích jsme získávali potřebný materiál i nářadí, až jsme se po dvou hodinách mohli vypravit na otevřené moře. Každá skupina si postavila vlastní loď a u potoka začalo nalodění. Během plavby začalo díky bouřce hořet, tak přišlo na řadu i hašení studenou vodou. Kromě dalších úkolů a situací jsme na sebe sypali třeba mouku, abychom se ochránili. Když jsme se vrátili na faru, kuchařky nás nemohli poznat, jako bychom o 50 let zestárli. Po obědě přišlo velké mytí, a i přes slabý proud vody jsme nakonec skončili všichni čistí. Večer byl ve znamení modlitby. Procházeli jsme stanoviště po kostele, loučili se a prožili společnou adoraci.
Čtvrtek byl laděný do hodnocení a úklidu. Po snídani jsme se potkali v klanech, kde byl prostor si naslouchat i společně diskutovat nad vším, co se nám honilo hlavou. Společně se nám podařilo uklidit a vypravili jsme se na cestu domů.
Tímto ovšem Vendryně rozhodně nekončí. Čeká nás spousta společných akcí během roku a nejpozději na další Vendryni se opět všichni vidíme!
Velké poděkování patří Georgovi, úzkému týmu a všem účastníkům Vendryně 2025.
Pátí Kosíková
